Babiček je bohužel dvakrát více než lidí
Znáte tenhle oblíbený bonmot Miloše Kopeckého? A přijde vám úsměvný? Proč? Vždyť přeci většina babiček své potomky miluje a přeje jim to nejlepší. Problémem ale bývá, že naše babičky mívají jinou představu než my o tom, co je pro nás a pro naše děti to nejlepší. Mívají jasný názor (a často ho považují za jediný správný) na výchovu a výživu našich dětí, většinou odlišný od názorů našich. Co s tím?
Pokusme se brát takovéto babičky jako výborné trenéry našich hranic a tolerance. Přesně ve stylu respektovat a být respektován. Často až mravenčí prací den po dni, při každém setkání, je třeba babičce trpělivě a laskavě vysvětlovat, že její názory vnímáte, že si vážíte její snahy, že víte, že to myslí dobře, ALE že vy jako rodič jste za dítě zodpovědná a proto hlavní slovo vždy bude to vaše. A je také dobré poprosit, aby babička dávala rady jen na vyžádání. Vždyť i ona měla možnost samostatně vychovat své potomky a taky se jí nelíbilo, když jí do toho její rodiče příliš mluvili.
Možná namítnete, proč byste měla mít trpělivost s babičkou, co chce urputně vaše dítě vychovávat po svém. Přeci rozhodně jednodušší je babičku od dítěte odstřihnout a bude klid. Ale tak to není, ať si myslíte o názorech babičky cokoliv. Ať už jde o babičku rozmazlovací nebo babičku až moc přísnou, její působení na vaše dítě je vždycky z dlouhodobé perspektivy přínos. Všechny babičky mají co předat. Právě od nich se naše dítě naučí chápat život z jiné perspektivy. Pozná odlišný styl života i výchovy. A kupodivu různé výchovné vlivy minimalizují případné vaše chyby ve výchově, pro dítě je vždy lepší, když má okolo sebe nejen někoho přísného, ale i rozmazlujícího a naopak.
Navíc babička může vaše děti naučit, co vy sama neumíte nebo neděláte. Díky babičce se dítě setká s tím, co obnáší stáří. Získá pohled na svět očima dvou generací a může se tak vyhnout některým životním karambolům. Babičky vnoučatům také zprostředkovávají kontinuitu se starými časy. Umožňují jim vhled do historie světa a hlavně rodiny, což je jeden z nejlepších darů, které může dítě dostat. Historie rodiny je totiž pro dítě jako učebnice života: rodinné hodnoty, tradice, povolání, koníčky…
Čím více děti ví o svých příbuzných a předcích, tím jistější se cítí v reálném životě a rychleji nachází odpovědi na mnohé otázky. Když člověk zná svůj rod, je zapojen do kolektivních zkušeností svých blízkých. To je spolehlivá a stabilní půda pod nohama, na které stojí jistě a beze strachu. „Jsem součástí celku, a nikoli jen smítko v toku času.“
Je důležité znát a pamatovat si svůj rod a předávat vzpomínky o předcích svým potomkům, probouzet zájem o rodinné tradice, protože zapojení dětí do těchto znalostí formuje jejich historickou paměť a v dospělosti jim umožňuje stát se pevnou základnou pro další generace.
Nechme tedy naše babičky vzpomínat a vyprávět. Jako dobrá pomůcka podle mého názoru slouží tato knížka. Z výše uvedených důvodů jsme ji zařadili do nabídky našeho obchodu.
Monika, autorka webu Duhový motýl
P.S. Vše zmíněné samozřejmě platí i pro dědečky