Jak se učíme jazyky

Když jsem byla dítě, jazyky mi vůbec nešly, rodiče nade mnou lámali hůl. Možná to znáte také a dost možná se s něčím podobným potýkáte u svých dětí.

V páté třídě jsme dostali, tehdy ještě na ruštinu :), novou paní učitelku. Po několika hodinách ruštiny s ní jsem doma prohlásila: „Tak s touhle paní učitelkou se budu učit třeba i čínsky!“ A myslela jsem to vážně!

Našim se ulevilo, já měla z ruštiny 1. Máte-li děti, určitě ten pocit dobře znáte, že? S příchodem nového školního roku však přišla i nová paní učitelka. A bylo po ruštině! Nebavila mě a taky mi už nešla tak dobře.

Takto to pokračovalo i v průběhu dalších let na střední škole. V mém životě se neobjevil žádný další učitel či učitelka, jako byla naše milá ruštinářka. Jak to dělala, to si dnes už nepamatuju. Vím jen, že jsme se celá třída na její hodiny moc těšili, byla legrace, žádná nuda.

Mé výsledky z jazyků tedy nic moc, motivace na bodu mrazu! Vnitřní i ta vnější. Až do doby, kdy jsem se rozhodla během studia vysoké školy, odjet do Londýna jako au-pair.

Neuměla jsem skoro nic, byť jsem se anglicky již několik let učila.

Tehdy jsem v rodině hlídala dva malé rošťáky, starší Gavin a mladší Conor. Sledovala jsem s nimi dětské pořady v televizi a pochytila jsem krásnou „dětskou“ výslovnost. Rodina bydlela na vesnici a jediný můj kontakt byl s malými dětmi, občas s paní učitelkou (chodili do pre-school) a s naší milou sousedkou. A samozřejmě s rodiči a příbuznými mé hostovské rodiny. O kursech angličtiny jsem si mohla nechat jen zdát!

Odjela jsem tedy do jiné rodiny, tentokrát přímo do Londýna. Kursy angličtiny v Londýně byly vedeny úplně jinak, než jsem byla zvyklá. Například slovíčka jsme se učili podle souvislostí a hádankami. Jediným dorozumívacím jazykem byla, jak jinak, angličtina. Byli jsme tam studenti z celého světa.

Nevím, jak probíhají jazykové kursy nyní, ale asi ještě před dvěma, třemi lety to nebylo nic moc. Tak v učení jazyka nepokračuji. Vyprávění mých dětí o hodinách jazyků ve škole, také žádné velké změně nenasvědčují :(.

Zkrátka a dobře, anglicky jsem se naučila jen praxí, praxí a zase praxí. Hodili mě do vody (tedy hodila jsem se-bylo to moje rozhodnutí) a já plavala. Nebýt mého ročního pobytu v Anglii, asi bych se anglicky nikdy nedomluvila a byla na dovolené za negramotu. Jako před několika lety na dovolené na Korsice, kde se mluví francouzsky a anglicky se jim tedy opravdu mluvit nechce!

Kdybyste tedy někdo z vás věděl o skutečně efektivním kursu němčiny nebo francouzštiny, sem s ním! Ráda se přihlásím. Dnes si už nemohu dovolit odjet na rok do Německa, abych se naučila jazyk...

Poučila jsem se ze své zkušenosti. Teď, když se mé děti učí jazyky, ze školy toho tedy taky moc neumí. Sledují ale různé filmy a videa na témata. Která je zajímají (zázračná vnitřní motivace) na internetu v originále. Já po cestě do školy a školky poslouchám v autě BBC a to je teď moje jediná výuka.

Možná i díky svým neblahým zkušenostem s výukou ve škole, se dnes zabývám různými alternativními způsoby výuky, kterých máme dnes naštěstí na výběr celkem dost.

Jak to máte s učením angličtiny a jazyků vůbec vy a vaše děti? Jednoduchý testík si můžete udělat tady.

A pochlubte se, jak jste dopadli!