Přípravami na velikonoce přivolejme jaro
Mnozí z nás již nedočkavě vyhlížejí jaro. A jestliže patříte k těm, co jaro milují, určitě máte v oblibě i Velikonoce, které k jaru neodmyslitelně patří. Věděli jste, že tento svátek je jediným křesťanským svátkem, u kterého se datum konání určuje podle Měsíce? Velikonoce se totiž slaví vždy v neděli a pondělí po prvním jarním úplňku, což je pozůstatek pohanských tradic a měsíčního kalendáře.
Význam slova Velikonoce je "veliká noc", tedy noční slavnost, což se jako noční mše dodnes dochovalo u východních církví. Německé a anglické pojmenování Velikonoc „Ostern, Easter „ připomíná starý pohanský svátek zvaný Ostara či Eostre, který převzal své jméno po stejnojmenné starogermánské bohyni jara a plodnosti, jejímž slovanským protějškem byla Vesna. Mnohé současné velikonoční zvyky a rituály připomínají tento starý pohanský svátek dodnes
Velikonoce jsou v Čechách vyvrcholením 40 denního postního období, které přichází po veselém masopustu. Poslední týden postu se nazýval Pašijový, Svatý, též Veliký, kdy se konal v domácnostech velký úklid, a probíhaly přípravy na velké svátky. Pojďme se i my den po dni Velikého týdne připravit na největší svátky jara. Nechme se vtáhnout krásnými, manuální zručnost vyžadujícími zvyky a vložme do nich srdce.
Pondělí před Velikonocemi se nazývá Modré pondělí (Modrý půndělí), název je odvozen od látky, která se ten den vyvěšuje v kostele. My můžeme svátek jara začít oslavovat tím, že dáme na stůl květináč se vzrostlým osením.
Vysít můžeme třeba i pažitku, kterou pak použijeme do polévky. Osení nutno vysít minimálně 10 dní před velikonocemi, letos tedy kolem 16.-17.3. Setí osení děti baví a rády pozorují, jak pomalu roste.
Úterý před Velikonocemi se nazývá Šedivé (Šedivý houterý). Název napovídá, že se nejedná o radostný den, Naši předkové ten den uklízeli. Naplánujme si tedy na tento den nějakou činnost, která povede ke zvelebení okolí. Můžeme například okna vyzdobit průsvity třeba s motivem zajíčků, protože zajíček patří mezi symboly Velikonoc. Zajíci je přisuzováno tajné roznášení velikonočních vajíček, protože bývá na jaře vídán poblíž lidských obydlí, kde vyhledává potravu, ačkoliv je plachý a a má a strach z lidí,. Podle jiného výkladu bývalo prý zvykem do chleba pečeného ve formě tvaru zajíce položit vajíčko a tak časem vznikla představa, že vajíčka skutečně přináší či dokonce snáší zajíc. A jak si takový průsvit vyrobit? Návod ke stažení najdete na našich stránkách.
Středa před Velikonocemi se nazývá Sazometná středa, protože tento den se vymetaly komíny. Někde se také nazývala Škaredá. Lidé se neměli mračit, jinak by se škaredili každou středu v roce. Je to den, kdy Jidáš zradil Krista – škaredil se na něj. Abychom se na sebe nemračili, zkusme načerpat dobrou náladu z pobytu v přírodě a naplánujme si na tento den společnou procházku. Můžeme se poohlédnout po vhodných vrbových proutích na pomlázku, můžeme natrhat větvičky jívy, tzv. „kočičky“, další symbol Velikonoc. V evropské kultuře nahradily kočičky palmové ratolesti, kterými byl Ježíš při svém příjezdu do Jeruzaléma vítán. Lidé od pradávna věřili, že kočičky posvěcené na Květnou neděli mají magickou moc..
Čtvrtek se jmenuje Zelený, Zelený se ale čtvrtku zřejmě říká omylem. Došlo k tomu zkomolením původního německého Greinen Donnerstag, což znamená „Lkavý čtvrtek“, na Grünner Donnerstag, tedy „Zelený čtvrtek“. Toho dne se měla jíst zelená strava (špenát, kopřivy, různé druhy zelí) aby byl člověk celý rok zdravý. Na stole neměly chybět Jidáše, tradiční pečivo z kynutého těsta.
Jednoduchý recept na Jidáše:
500g hladké mouky
1/4l mléka
10g másla
30g droždí
citronová kůra
1 vanilkový cukr
vejce na potření
Z ingrediencí připravíme těsto a necháme vykynout. Z těsta pak vyválíme válečky, které různě zaplétáme a smotáváme. Znovu necháme vykynout, potřeme rozšlehaným vejcem a pečeme dozlatova.
Ve čtvrtek naposledy zazní kostelní zvony, pak umlknou až do Bílé soboty, říká se, že odlétají do Říma. Místo zvonů se ozývají klapačky a řehtačky, které ze země s rámusem vyhánějí zlé síly. V dnešní hlučné době se nám už moc nechce dětem pořizovat další nástroje vyluzující hluk. Nicméně harmonické zvuky léčí a léčivou hudbou, která přinese klid a pohodu, můžou být třeba i zvonkohry. Zvonkohra je zábava, v rukou dětí se stane užitečným pomocníkem v rozvíjení dětské fantazie. Můžete na zvonky hrát jednotlivě nebo ve skupině. Více informací naleznete na DuhovyMotyl.cz/zvonkohry-koshi.
Pátek je nazýván Velký a je připomínkou smrti Ježíše Krista. Proto je prožíván ve znamení smutku, ticha a rozjímání.. Tento den lidé vstávali před východem slunce, aby se omytím v potoce či řece uchránili nemocí a bolestí. Věřilo se, že se země otevírá, aby vydala poklady. Tento den se nesmělo prát, neboť pradleny říkaly, že by namáčely prádlo do Kristovy krve - Velký pátek je svátkem vody. Ježíše Krista, beránka Božího si dodnes připomínáme v dalším symbolu Velikonoc jako sladkou moučníkovou pochoutku, velikonočního beránka, který by neměl chybět na žádném stole.
Posledním postním dnem byla Bílá sobota (také Veliká, Provodní), kdy bylo Ježíšovo tělo sejmuto z kříže a uloženo do skalního hrobu. Tento den by neměla na stole chybět svíčka, důležitý symbol Velikonoc. Světlo vždy symbolizovalo život spojený s Ježíšovým zmrtvýchvstání. Svíčku si spolu s dětmi můžeme jednoduše vyrobit ze včelího vosku, více na našich stránkách.
V neděli, na Boží hod velikonoční se světily velikonoční pokrmy - beránek, mazanec, chléb, vejce a víno, které měly připravit po dlouhém půstu tělo na návrat k tučnější stravě. Kdokoli přišel do stavení, musel dostat kus posvěceného pokrmu. Barvila se vajíčka jako symbol plodnosti, úrody, života, narození, návratu jara, slunce a díky skořápce i symbolem bezpečí. Přirovnávání vajíčka k hrobu, který skrývá život, bylo symbolickým spojením se zmrtvýchvstáním Ježíše právě o Velikonocích. K masivnímu pojídaní vajec zrovna v této velikonoční době přispěl zřejmě konec půstu, při kterém byla konzumace vajíček všeobecně zakázána.
I s malými dětmi můžeme ozdobit velikonoční kraslice třeba barevným včelím voskem, foto návod naleznete zde.
O Velikonočním pondělí, zvaném také Červené (podle darování červeného vejce) nebo Mrskaný pondělek, se chodí na pomlázku. Tento původně ještě pohanský magický obřad sloužil k zajištění plodnosti a zdraví. Dospělí muži z žen čerstvými metlami (pomlázkami) vyháněli nemoci a polévali je mocnou živou vodou. Za tuto službu se jim ženy odměňovaly zdobenými vejci jako příslibem skrytého, budoucího života. Dnes chodí na koledu především děti, které za básničku dostávají nejen vajíčka, ale i sladkosti. Návod na upletení pomlázky můžete nalézt na internetu.
Panímámo zlatičká,
darujte nám vajíčka,
nedáte-li vajíčka,
uteče vám slepička,
do horního rybníčka,
z rybníčka do louže,
kdo jí potom pomůže?
Ben, ben, ben,
blechy ven
a vajíčka
do košíčka sem!
Upletl jsem pomlázku,
je hezčí než z obrázku,
všechny holky, které znám,
navštívím a vymrskám,
než mi dají vajíčko,
vyplatím je maličko.
A aby nás podle lidového rčení beránek nepokakal, máme mít na Velikonoce něco nového, pěkného. Navíc můžeme spojit příjemné s užitečným a pořídit dětem cokoliv z rozvíjejících hraček. Došla vám fantazie? Pak vám pomůžeme: stavebnice Kapla, zdravé voskovky, korále na navlékání a mnohem, mnohem víc najdete na DuhovyMotyl.cz
Krásné velikonoce !